Logo pro tisk
Oficiální adresa sdružení
Trutnov- město draka
Otto Štemberka
Železničářská 507
541 01 Trutnov

Rozměřování města (za Kamenem mudrců)

Ve spojitosti s pověstmi (budu používat toto označení, i když se jedná spíše o svébytné literární dílo, jehož autor nanejvýš skutečné pověsti zaznamenal a tvůrčím způsobem zasadil do nově strukturovaného příběhu) o založení města Trutnova a okolních vsí je na první pohled nápadné užití bohaté symboliky. Do městského erbu ( v pověstech je obsažen jeho blason - heraldický popis) se tak do dnešních dnů v přesném uspořádání zobrazuje legendární drak či spíše saň, havran, prsten s rubínem, otevírající se kovová brána a dvě městské věže s cimbuřím. Pověsti samotné pak uvádějí celou škálu rozličných dat křesťanského kalendáře či geometrických měr v souvislosti s vyměřováním nového města o nichž se také domnívám, že v sobě nesou skrytou symboliku. Je li předmluva k pověstem autentická, tak měly být sepsány kronikářem Hüttelem v roce 1595. Ocitáme se tak v době podivuhodného vladaře císaře Rudolfa II. Je to doba, která přeje rozvoji věd a umění a ovšem i vědám tradičním (mnozí by řekli okultním) - magii, astrologii a alchymii. Již delší dobu jsem přesvědčen, že pověsti v sobě skrývají paralelní příběh nejspíše alchymistického významu. Výše zmíněná symbolika je vlastní právě středověkým alchymistům a mystikům. Je možné, že Simon Hüttel jako malíř, sepisovatel a geometr mohl být s touto symbolikou více či méně obeznámený (v této souvislosti nelze nezmínit jeho společnou cestu po Krkonoších s kutnohorským důlním měřičem Jiříkem z Řásně).

Celá sbírka pověstí byla historiky odmítnuta jako nevěrohodný pramen, kterým je zbytečné se zabývat. Zdá se však, že sbírka obsahuje mnoho reálií z doby Hüttelova života. Jako pomocný pramen využili pověsti mnozí současní badatelé. Myslím, že i co se týká nejstarších dějin Trutnova lze od pověstí očekávat nejedno překvapení. Když historik Jiří Bock uveřejnil svoji přelomovou práci k nejstarším dějinám Trutnova, došel po kritickém zhodnocení nejstarších listin k závěru, že Trutnov byl nově vysazen na samotném přelomu 13. a 14. stol. Toto jeho tvrzení by mohlo podpořit pověstmi udávané jméno stavitele města Simona Latentora (v jiných opisech však Timo Laudemtora z Lombardie) o němž se zmiňují M Ježek a J. Slavík v poznámce 97 svého článku „ K možnostem interpretace nálezů v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři“ v Průzkumech památek II z roku 1998. Autoři zde uvádějí, že podle Petra Žitavského působil Florenťan Cyno Lombardus v roce 1300 jako jeden z mincmistrů Václava II. Vzhledem k možné analogii mincmistra Václava I. ve vztahu k Přemyslovi Otakaru II., kdy se stal zároveň lokátorem Havelského města k Jihlavě, Čáslavi a Kolínu, dalo by se o Cyno Lombardovi uvažovat jako o možném “staviteli“ Trutnova. Celé to vyvolává dojem, že autor sbírky pověstí zapsal nejen reálie své doby popř. tradované fantastické události (zabití draka), ale že mohl čerpat i z prastarých listin či z ústně předávané tradice o skutečném vysazení Trutnova. Chci tím hlavně říct, že k pověstem je třeba přistupovat opravdu obezřetně a neopomíjet tento jedinečný pramen.

Vraťme se však k symbolice z pověstí. Chci si všimnout několika údajů, které mi již delší čas vrtají hlavou. Autor uvádí přesné krokové míry při rozměřování hradeb, městských bran, ale třeba i kostela. Zajímavé je, že podle těchto suveréně prohlašovaných dat nelze situaci ve skutečnosti plně rekonstruovat. Je možné, že opisovači nezachytili všechny údaje uvedené v původní předloze, protože různé opisy často uvádějí dokonce protichůdné údaje. Mnoho hodin jsem proseděl nad plánem města z roku 1841 a dosazoval rozličné míry do plánu, jenž zachycuje středověkou polohu bran, hradeb a dokonce děkanského kostela. Až na vytvoření mého přesvědčení, že stará „zlodějská“ věž (pokud opravdu stála) nepatřila do areálu dnešního muzea (hradu), ale že nejspíš stála na místě současného kostela, mi tato hra s čísly mnoho neřekla. Jak jsem v průběhu let postupně docházel k přesvědčení, že pověstí vyprávějí již zmíněný paralelní příběh, hledal jsem řešení jinde.

Svoje další úvahy uvedu citátem Petra Uličného z ročenky SOkA Trutnov z roku 1999, str. 136-137. „Vzhledem k symbolické povaze lze snad oprávněně hledat v městských útvarech i jejich ideový význam. V takovém případě se tato města mohou jevit jako zobrazení symbolu kruhu rozčtvrceného kříže. V křesťanské symbolice tento znak označuje Ráj a dělení světa na čtyři díly se čtyřmi základními směry. Označuje také Krista, který je s nimbem takového tvaru zobrazován. Užití uvedeného symbolu znamenalo v symbolickém smyslu uchopení a ovládnutí Bohem rozděleného a posaného světa. Tři brány v Trutnově patrně slibovaly ochranu a pomoc Svaté Trojce. Simon Hüttel píše v tzv. první části své kroniky, popisující legendární založení Trutnova roku 1006, že při svěcení bran byly čteny příznačné pasáže z Janova Evangelia, kde se Kristus přirovnává k bráně, z 5. Knihy Mojžíšovy o požehnání vcházejícím i vycházejícím a z 24. Žalmu, kde je brána přirovnávána ke dveřím do světa. Vstup do těchto bran a vstup do tohoto města byl v symbolickém smyslu vstupem do Kristova království“.

S Petrem Uličným souhlasím, ale je li mé přesvědčení o paralelním příběhu v pověstech správné, je potřeba hledat v jiném typu symboliky. Adepti alchymie přirovnávali zhotovení Velkého díla k vyřešní kvadratury kruhu. Jedna ze slavných hádanek, připisovaná (Pseudo)Aristotelovi, která se nachází ve spisu Rosarium Philosophorum, líčí kvadraturu kruhu takto: „Učiň z muže a ženy kulatý kruh, z něho pak udělej čtverec, z toho zas trojúhelník. Z trojúhelníku učiň znovu kruh a máš naše Magisterium“. Ve Zlatém traktátu Herma Trismegista se doporučuje, aby Umělec vzal pravého a jediného merkura, totiž prvotní filosofickou vodu, vytáhl z chaosu, jenž má hermafroditní přirozenost, čtyři živly, z nichž se tvoří tři principy, někdy označované jako Slunce, Luna a Merkur, běžněji však pojmy Síra, Merkurius a sůl a z těch znovu učinil kruh (D.Ž.Bor “Napříč říší královského umění“ Trigon 1995, str. 67).

Jinými slovy pokud správně prokombinuješ geometrii kruhu, čtverce a trojúhelníku a zasadíš je do správného „příběhu“, dosáhneš filosofického kamene. Čím jiným než kruhem bychom mohli geometricky zobrazit prstenec hradeb. Trojice bran pak vytváří trojúhelník (a díky zdánlivě nesmyslnému tvrzení v pověstech že od střední brány ke zbylým dvěma je shodně 340 kroků, je tento trojúhelník rovnoramenný). Do těchto dvou obrazců pak byl vyměřen čtverec náměstí. Spojení této geometrie s pověstmi je zřejmé. V pověstech se píše, že rozměřování začalo od památného pahorku a postupným navazováním došlo i na zmíněné hradby, brány a náměstí (kruh, trojúhelník a čtverec).

Po dosazení jednotlivých krokových údajů do geometrického rozvržení města docházím k pro mne překvapivým závěrům, jejichž interpretaci však považuji za soukromou součást mých dalších úvah ( jen pro příklad: počty kroků pro šířku a délku kostela 33 a 55 kroků udávají sice přibližnou velikost půdorysu kostela, mně však přijde zajímavější, že dávají přesný poměr, jenž se přibližuje tzv. zlatému řezu a s poměrem délky a šířky hřbitova 80 krát 50 kroků pak vyjadřují v sobě číslici šest, jež se tak vehementně prosazuje v celém textu pověstí. O tom však jindy ).

Někde v Trutnově hledám místo na které chrlí svůj oheň drak z městského znaku a ke kterému se snáší z výše havran se zlatým prstenem v zobáku. Místo odkud lze přehlédnout i skrytá tajemství tohoto tajemného města.

Ilustrační obr. převzaty z publikace D.Ž.Bor "Napříč říší královského umění", Trigon 1995 str. 63 - 68

s rozšiřujícím textem.

datum: 4.1.2007
Jste 385277 návštěvník těchto stránek. | copyright © 2006 Trutnov-město draka  |  designed by © 2006 dogfish